2008

Editorial k monotematickemu cislu Socialnich studii "Posvatno", který nastiňuje různe (vědecke i nevědecke) způsoby použivani konceptu "posvatneho" a vyjasňuje sve pojeti "posvatneho" jako ne-teologickeho, ne-esencialistickeho konceptu.

2017

Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum

The subject of this paper is an analysis of manuscript and printed sources on the pilgrimage site of Sepekov (Písek district). These comprise texts written between the 1730s and the 1780s. Thematically, these are mostly books of miracles, which were intended to record miraculous events in writing and (in the case of printed sources) to spread awareness of the existence and importance of the pilgrimage site; however, they also contain information on the history of Marian devotion in Sepekov. Most of these works are anonymous; nevertheless, since the books of miracles were mostly written by parish priests, the identification of the likely authors is based on the analysis of the staffing of the church administration in Sepekov by the Strahov Premonstratensians. An interesting aspect is the intermingling of the works of the Premonstratensians and the local layman, teacher and sacristan František Strejček.

M. Škarpová et al. (eds), Patron Saints and Saintly Patronage in Early Modern Central Europe, 2019

7 The name of the Pope mentioned in the title (and within the book) changed over time, referring not only to , or Leo X (1515-1521), but also to Urban VIII (1623VIII ( -1644)). 8 See e.g. Index (1704, pp. 359-360). 9 Köhler (1875, p. 776) mentions an 1873 edition of Geistlicher Schild and Geistliche Schid-Wacht printed in Reutlingen. Dornbusch (1875) testifies that in his time, these two parts were cherished as a precious treasure among the country folk in the Lower Rhineland. They were inherited from father to son, hidden before the parish priests and often used especially by poachers and timber thieves as amulets. For the Czech versions, cf. the mid-19 th century edition, which still mentions Berlin as the place of print of its exemplar, entitled "Obět před Bohem, aneb: Modlitby katolické k prawému užjwánj ráno tak u wečer, též při mssi swaté a zpowědi, s ginými pobožnými modlitbami. Wytisstěná dle Berljnského wydánj. Tisk K. Vetterlowy knihtiskárny w Praze." (Oběť, ca 1850, Österreichische Nationalbibliothek, Vienna, 493-A), and also the 1850s to 1860s adaptations advertising their origin in this book and actually containing some texts taken from it, though strongly suppressing magical elements (see ČNB cnb001534572, cnb003027282, cnb001538624). 10 This is probably the real printer: František Karel Siedler, active 1799-1808 in Brno (see , who adds that some of his sources mention the period of activity 1798-1805). 11 Oběť (ca 1800a), Knihopis K06523. I worked with the digital reproduction of the copy owned by the Národní knihovna ČR, Prague (54 K 11518), accessible via Google Books.

Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum

Studia Neoaristotelica, 2016

On the Doctrina de Connotatis as Discussed in Baroque Scholasticism In Baroque scholasticism the medieval semantic theory of connotation as a property of terms, originally elaborated by Ockham and others, received an ontological application or re-interpretation in the context of the theory of relations. The main proponent of this ontologized "doctrina de connotatis" seems to have been Suárez. Subsequently, this doctrine was severely criticised by the Jesuits Pedro Hurtado de Mendoza and Rodrigo de Arriaga, but also by the "princeps Scotistarum" Bartholomeo Mastri; whereas another Scotist, John Punch, adopted a theory of relations close to this doctrine. The fates of the original semantic theory of connotation, the ontologized "doctrina de connotatis" and the broader context of the relevant discussions (especially the new res-modus ontology established around 1600) document the complexity of the history of scholastic ideas, irreducible to any simple paradigm (like that of the realism-nominalism strife).

2015

Disertace se zabýva aplikaci teorie mluvnich aktů na poli teologie. Prvni, filosoficka cast představuje výrazne podněty filosofie jazyka, ktere nachazime u Wittgensteina, Austina a Searla. Hlavni důraz tohoto shrnuti je položen na Searlovu kategorizaci mluvnich aktů. Nahližime-li na Searlovu kategorizaci z Wittgensteinovy perspektivy, je možne chapat vymezeni kategorii mluvnich aktů nikoliv ontologicky, ale funkcně, což umožňuje upravu kategorizace s ohledem na zkoumaný fenomen. V teologicke casti ukazujeme na připadu vyznani viry meze Searlovy kategorizace a pote ustavujeme vlastni kategorizaci mluvnich aktů řeci viry, ktera zohledňuje jeji komunikacni a transformativni dimenzi. Dale se zaměřujeme na jeden z hlavnich typů řeci viry, kterým je prosebna modlitba. Při zkoumani prosebne modlitby ve Starem a Novem zakoně postupně představujeme významne postřehy teologů, kteři ve sve praci uživali Austinových a Searlových konceptů a doplňujeme je vlastnim pozorovanim. Druhý oddil teologi...

Pedagogická Orientace, 2018

E-LOGOS, 2006

6 Esej o teismu tak představuje Millovo poslední významné a v podstatě dokončené dílo, byť, jak upozornila H. Taylorová (viz TEN, str. 7.), nestačil již provést jeho důkladnou revizi, kterou jeho práce většinou procházely. 7 TEN, str. 5. (V originálním znění: "…without any intention of forming a consecutive series.." NUR, str. VII.) 8 Tamtéž. (V originálním znění: "…must not … regarded as a connected body of thought." NUR, str. VII.) 9 Viz TEN, str. 6. 10 Editorka vysvětlila eventuální odlišnosti mezi jednotlivými eseji především tím, že filosof neměl dostatek času k provedení pečlivé ediční přípravy. Případně to mohlo podle jejího názoru být způsobeno zaujetím širšího hlediska a přibráním většího počtu zřetelů. (Viz TEN, str.6.) Jiným způsobem pojednal o některých důležitých rozdílech v Millových stanoviscích již před mnoha desítkami let L. Stephen ve své objemné a doposud ceněné práci The English Utilitarian.

2015

Pane profesore, do budoucna Vam přeji hlavně zdravi. Protože tvůrci uspěchy Vam přat nemusim. Ty budou, protože ty k Vam nedilně patřily a patři.